HISTORIE PARFÉMŮ

Historie vůní sahá do daleké minulosti, a ačkoliv se může zdát, že používání parfémů je neodmyslitelně spjato s moderní dobou, vyvedeme vás z omylu. Říká se, že parfém je starý jako lidstvo samo, ale kde nebo kdy byl první parfém přesně vyroben se můžeme jen dohadovat.

HISTORIE PARFÉMŮ

Vůně doprovází lidstvo už od nepaměti, první zmínky o vonných olejích byly objeveny v daleké a starověké Mezopotámii, přibližně 2700 let před naším letopočtem.

Ale jak takový parfém vlastně vznikl? Možná za to může náhoda nebo jednoduše fakt, že při pálení různých druhů dřev dochází k postupnému uvolňování vonných aromat. Zde vlastně vzniklo i celosvětově známé pojmenování parfém, latinsky „per fumum“, v překladu „skrze kouř“. První vědomě používané vůně sloužily především k náboženským rituálům a obřadním účelům, netrvalo dlouho a používání vůní se se rozšířilo z Mezopotámie do Egypta, dále do antického Řecka a Říma, Persie a Evropy.

 

PARFUMÁŘSKÉ UMĚNÍ V EGYPTĚ

Vůbec prvním národem, který povznesl parfémy na úroveň osobní potřeby byli Egypťané. Je nutné podotknout, že Egypťané si velmi oblíbili používání kosmetiky jako takové, a proto není divu, že se právě tento národ zasloužil o své prvenství. Uvádí se, že již za raných časů faraonů se vyráběly vonné esence, které se následným rozmícháním v oleji nebo tuku používaly buďto jako parfémy nebo prostředky sloužící k balzamování těl zemřelých.

Pokusy o výrobu parfémů byly velmi složité a nákladné, brzy se staly luxusním zbožím a používání parfému bylo výsadou, kterou se mohli pyšnit jen vyvolení a bohatí z vyšších společenských vrstev. Obliba vůní v samotném Egyptě dosáhla svého vrcholu za vlády královny Kleopatry, která podle zachovaných záznamů používala parfém vyrobený ze skořice, lotosu, myrhy, šafránu a majoránky, jehož kouzlu podlehl i samotný Caesar. Trvalo ale ještě mnoho let, než se používání parfémů rozšířilo i mezi nižší společenskou třídu.

 

VE STAROVĚKÉM ŘECKU S PARFÉMY NEŠETŘILI

nŘecká kultura je od nepaměti neodmyslitelně spjata s uctíváním mnoha bohů a bohyň. Během rituálních obřadů, při kterých se bohům odevzdávali oběti se zapalovaly vonné pryskyřice, jako například vykuřovadlo olibanum neboli kadidlo, které je i v dnešní době hojně využívané k náboženským obřadům a rituálům. Ve starověkém Řecku dosáhlo používání nejrozmanitějších vůní velké oblíbenosti, pro každou část těla byl určen jiný parfém, což svědčí i o široké škále a enormním množství používaných vonných látek.

Na rozdíl od Egypta, kde z počátku parfémy vyráběli pouze muži, v Řecku se výrobě vonných směsí věnovaly především ženy. Vonné oleje byly vyráběny z nepřeberného množství macerovaných květů a koření, nešetřilo se levandulí, kosatci, fialkami, růžemi a mátou, z koření byla využívána mateřídouška, myrta nebo majoránka. Hojnost a časté používání vonných olejů vedlo k rozvoji parfumerského řemesla, které bohužel s pádem Římské říše na dlouhou dobu upadlo a s ním i éra parfémů v celé Evropě.

 

ROZVOJ PARFÉMŮ V EVROPĚ

sPád Římské říše a neustálé boje v západním světě způsobili situaci, ve které na parfémy nebylo místo a ani pomyšlení. Ve větších městech Evropy dochází během 12. století k postupnému rozvoji obchodu a vzdělanosti, postupně se začínají objevovat i první parfémy. O větších rozmachu a oblíbenosti těchto vonných látek se dá hovořit až během 14. století, kdy vzniká první moderní parfém, a to na přání královny Alžběty. V 16. stolení vzniká ve Francii první laboratoř zaměřená na výrobu voňavek a parfumerské řemeslo jen kvetlo. Asi své nejvyšší obliby dosahují parfémy za vlády francouzského krále Ludvíka XV. ve druhé polovině 18. století, kdy běžným doplňkem šatníku urozených dam i mužů z královského dvora byly kožené rukavičky.

Známka elegance a urozenosti, tedy rukavičky měly ale jednu vadu. Pokud se v nich zapotila ruka, kožené rukavice začaly zapáchat. A zde se v hlavě Jeana de Galimarda zrodil geniální plán − namáčet rukavičky do vonných esencí. Galimerdův nápad brzy ohromil celou šlechtu, v čele se známou Madame de Pompadour, milenkou krále Ludvíka XV., která byla proslulá svou láskou k parfémům a kosmetice. V 19. století dochází ve voňavkářském průmyslu k zásadnímu pokroku a tím je vytvoření první umělé vonné látky. Až do té doby byly výrobci parfémů závislí pouze na přírodních zdrojích.

 

JAK TO BYLO S VŮNĚMI U NÁS?

O užívání vonných látek v českých zemích se nedochovalo příliš mnoho informací. V období středověku se téměř s jistotou vůně jako kosmetický doplněk nepoužívaly a pokud ano, jednalo se o vonné látky sloužící k církevním a náboženským obřadům. Podle některých pramenů se k nám vonné oleje dostali za vlády šlechtických rodů Pernštejnů a Rožmberků a jejich používání se postupně rozšířilo i mezi obyvatele bohatších vrstev.

Dříve se vonné směsi připravovaly pouze v lékárnách a sloužily převážně k léčebným účelům. Pozdější skutečné parfémy byly po dlouhou dobu pouze dováženým zbožím. První parfémové kompozice se u nás začaly vyrábět až na konci 19. století, kdy vznikaly první české podniky vyrábějící vonné látky.


                

Předvolby soukromí
Soubory cookie používáme k vylepšení vaší návštěvy tohoto webu, k analýze jeho výkonu a ke shromažďování údajů o jeho používání. Můžeme k tomu použít nástroje a služby třetích stran a shromážděná data mohou být přenášena partnerům v EU, USA nebo jiných zemích. Kliknutím na „Přijmout všechny soubory cookie“ vyjadřujete svůj souhlas s tímto zpracováním. Níže můžete najít podrobné informace nebo upravit své preference.

Zásady ochrany soukromí

Ukázat podrobnosti

Přihlášení